Otázky a odpovědi nejen na aktuální předvolební témata


Otázky a odpovědi nejen na aktuální předvolební témata

  • Svoboda rozhodování
  • Elektronická evidence tržeb
  • Uprchlíci – migrace – bezpečnost
  • Evropská unie
  • Byrokracie
  • Manželství homosexuálních a lesbických párů a adopce dětí

 

Proč jste se rozhodl kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky?

Jsem členem ODS a zastávám regionální funkci. K volbám jsou potřebné kandidátní listiny s kandidáty a členové ODS mne nominovali a zvolili na kandidátku. To ovšem vůbec neznamená, že budu zvolen poslancem. Splnil jsem svoji členskou povinnost.

 

Jste úspěšný podnikatel, ředitel nepřehlédnutelné orlicko-ústecké stavební firmy, majitelem-jednatelem projekční společnosti, jste zastupitelem, radním a neuvolněným místostarostou města Ústí nad Orlicí, pracujete v čele osadního výboru ve svém bydlišti, jste předsedou Místního sdružení ODS Ústí nad Orlicí atd. To toho máte v oblasti veřejné činnosti a občanské angažovanosti málo?

Rozhodně se nenudím. Neustále něco nového poznávám, řeším a rozhoduji. Jsem spokojen, je-li za mnou vidět nějaký výsledek a zlepšení stavu. Pracuji ve stavebnictví a tam jsou výsledky práce nepřehlédnutelné.

Můj obor mě naučil překonávat a řešit každodenně různorodé, lehké, těžké i zpočátku neřešitelné, problémy. Umět si poradit a zvolit adekvátní reálné řešení je pro mě samozřejmostí. Navíc, jsem a musím být součástí týmů. Pokud jsem navíc obklopen odborníky konkrétních specializací, zkušenými pracovníky a pracovitými lidmi, kterým záleží na společném výsledku práce, je téměř vždy úspěch zaručen.

Jsem člověkem, který chce věci měnit k lepšímu, ne sedět jen tak nečinně u piva.

 

Vy máte něco proti pivu a pivní politice?

Neříkejte, že jste nepochopila, co jsem tím chtěl říct. Proti pivu nemám vůbec nic, ani proti atmosféře v českých hospůdkách. Jen nejsem příznivcem rozdávání všechápajících a dobrých rad, nadávání na všechno a všechny okolo a přitom si neuklidit ani před vlastním prahem.

 

 Jaký názor máte na zákaz kouření v soukromých hospůdkách a restauracích?

Já jsem nekuřák, proto také pochopitelně vyhledávám nekuřácká prostředí. Dokážu si vybrat sám, co chci. Nepotřebuji k tomu protikuřácký zákon. Snažím se starat o své zdraví, pokud to je možné, především sám. Pokud chce někdo kouřit, ať si kouří na místech k tomu určených. Tím pochopitelně myslím také soukromé hospůdky. To je věcí majitele a třeba podnikatelského záměru, pochopitelně také zákazníků. Já bych si do zakouřeného prostředí pivo vypít nešel, což ovšem neznamená, že to budu zakazovat druhému člověku, který tam naopak jít chce.

Jsem snad svobodný člověk žijící v demokratické zemi a mohu si sám zvolit, co chci a nechci.

 

Ale celoevropským a moderním trendem je nekouřit a chránit si zdraví?

O škodlivosti kouření vědí snad všichni, včetně výrobců cigaret a představitelů státu, který si z tabákových výrobků nadšeně vybírá daně – a nemalé. Výrobce je vrah, protože vyrábí možnou k nemocem vedoucí návykovou látku, obchodníci a prodejci jsou špatní, protože cigarety – drogy prodávají, kuřák je samovrah a stát, který se na závislosti přiživuje, to myslí se všemi jen a jen dobře? Totéž samozřejmě platí o alkoholu.

 

Připadá Vám kulturnější a důstojné, například také výchovné pro děti, postávání kuřáků v hloučku před hospodou u vchodu a na chodníku?

Ne, nepřipadá. Úsměvně působí třeba kuřácké prostory v nemocnicích, nejvíce na plicním oddělení.

 

Nemyslíte si, že jste daleko více prospěšný v nejnižší úrovni politiky – v té komunální?

Nevím, zda jsem prospěšný nebo naopak, ale každý je nahraditelný a denně se potkávám s lidmi, kteří mají dobré nápady, kteří jsou kritičtí a kteří chtějí prosazovat své představy – a zdaleka se nejedná o jedince s možným zaškatulkováním do „pivní politiky“.

 

ODS má v případě volebního úspěchu jasno ve zrušení elektronické evidence tržeb. Vám EET také vadí?

Význam EET na kvalitu vybírání daní a zlikvidování šedé ekonomiky není jednoznačný. Ale těch dalších využitelných informací! Hnutí ANO údajně bojuje proti korupci a zlodějině. Určitě také zná staré přísloví: Pod svícnem bývá největší tma.

 

Ale problémy se zákonem se nevyhnuly ani některým jedincům z ODS.

To máte pravdu. Smutné je, že se „kauzy“ táhnou a táhnou. Počáteční jednoznačnost velmi rychle vyprchává. Jedinec sledující případ ve sdělovacích prostředcích je rozčarován a nevěří vlastním očím.

 

Bojíte se islámu?

Islámu ne, islamistů a teroristů ano. Nesnáším však laciného zneužívání strachu, u politiků je to trestuhodné a podprůměrné.

 

Ale v České republice máme bezpečno, žádná hrozba islamistů snad nehrozí.

Vůbec nejde jen o Českou republiku. Jsme součástí Evropy, jezdíme na dovolenou po celém světě. Teroristický útok islamisty, teroristy, vyhraněných radikálů zleva nebo zprava, duševně vyšinutého jedince nebo skupiny nelze nikdy vyloučit, nelze se mu ve své podstatě vyhnout, nelze mu ani většinou zabránit.

 

Ale bezpečnou zemí určitě jsme, ne?

Zatím ano a doufejme, že tomu tak bude nadále.

 

Takže souhlasíte s myšlenkou nulového přijímání uprchlíků?

To jsem nikdy neřekl. S tím souhlasit nemohu.

Žiju v České republice, která je a chce být součástí Evropy a která se hlásí ke křesťanským kořenům a demokratickému chápání života. Lidem v nouzi a tíživé životní situaci, kterou si ani v nejbujnějších fantaziích nedokážeme představit, je potřebné pomáhat. Forem pomoci je bezesporu mnoho. Základem je pomáhat v místě chudoby a zla. Stěhování národů není řešením.

Pokud máme někoho přijmout se statusem uprchlíka, proč ne? Ale musí to být právem České republiky, nikoliv povinností. Musí být dodrženy naše zákony a uprchlík si musí být vědom, že zákony České republiky musí a bude muset dodržovat.

Jsem-li hostem nebo budu-li občanem v jiné zemi, chovám se tam tak, abych byl hostem nebo občanem, dodržuji tamní zákony a zvyklosti. Totéž musí platit pro hosty v naší zemi.

 

Z vysloveného jsem pochopila, že jste odpůrcem kvót pro přijímání uprchlíků stanovených Evropskou unií.

Systém kvót je nešťastným politickým rozhodnutím evropských politiků. Spoluodpovědnost určitě ano, solidarita také.

 

Ale?

Pokud příjem uprchlíků vyznívá jako příkaz, je to špatně. Navíc, jsou-li informace od českých vrcholných politiků pravdivé – a není důvod nevěřit, Česká republika není stranou, není lhostejná, naopak, pomáhá, je chápající i aktivní. Uprchlickou krizi nezvládli zejména vrcholní a odpovědní evropští politici a představitelé. Veletoče německé kancléřky v postupu k uprchlíkům jsou všeobecně ze sdělovacích prostředků známé.

 

Má potom při té těžkopádnosti Evropská unie budoucnost?

Pokud by neměla, byla by to katastrofa.

 

Proč?

Určitě moc dobře víte, kde se Česká republika rozprostírá, znáte její základní historické etapy a jste obeznámena s největším zlem, které musela zcela nedávno v její novodobé historii poznat a prožít – nacistickou a komunistickou ideologii.

Někam patřit musíme. A kam? Jednoznačně do Západní Evropy. Evropská unie je záruka stability, bezpečnosti i prosperity České republiky. Rusko ani Čína nikoliv.

 

Vám nevadí hlouposti, kterými se v Bruselu také zabývají a které musíme plnit?

Pokud bych Evropskou unii posuzoval pouze podle informací získaných ze senzací chtivého televizního zpravodajství a některých tištěných nebo internetových zpráv – vadí.

Mnohdy se nedokážeme domluvit a děláme komunikační a jiné hašteřivé chyby doma, v ulici, v parlamentu. To má být mnohonárodnostní komplikovaný systém evropských institucí a úřadů výjimkou?

 

 Musíme si zvyknout?

Ne! Musíme se snažit být odpovědnými a hrdými členy, v rámci možností prosazovat své zájmy a snažit se pochopit rovněž zájmy toho druhého. Pochopitelně bychom se neměli bát poukazovat na hlouposti, kritizovat nešvary a nepodporovat projekty pochybné úrovně. Golfová a čapí hnízda, školící centra pro vydávání pseudocertifikátů k vyvěšení na stěnu kanceláře opravdu nejsou tím nejpodstatnějším.

 

A co ano?

Výzkum, vzdělávání, technologie zaměřené na úsporu energií, vody a surovin Země, například také kvalitní doprava – železniční, silniční a vodní, bezpečnost, co nejlepší podmínky pro důstojný a aktivní život seniorů.

  

Vadí Vám byrokracie?

Vadí.

 

Co s ní?

Zázraky se dějí, ale v otázce zmírnění administrativy nevěřím. Nepovedlo se to nikomu za posledních minimálně 200 let.

 

Vždyť kandidáti ODS aktivují šiky proti byrokracii?

Na předvolebních plakátech a reklamních prohlášeních se volič na podobná prohlášení chytá na udičku. V úspěšný výsledek alespoň částečného vítězství nad neúměrným nárůstem administrativy příliš nevěřím.

 

Kdo je jejím viníkem?

Na prvním místě bezesporu zákonodárná a výkonná moc státu. Úředníci jsou pouzí vykonavatelé. Jejich chybou je mnohdy nedodržování nařízených postupů. Na druhou stranu slýchávám, že rozporuplnosti a nedotaženosti i nesmysly v legislativních textech jim nejsou mnohdy vysvětleny, postupy v nejasnostech nejsou nadřízenými standardizovány a napravovány.

V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je schválen zákon nebo vyhláška a už se ví, že bude potřebná rychlá novelizace. Při legislativní smršti a její dlouhodobější nestabilitě se nelze divit následným zmatkům, různorodým výkladům a nervozitě úředníků. To vše se nemůže negativně neodrazit u občana. Občan, kterému má být stát službou je ve výsledku zajatcem říše legislativy, předpisů a vykonavatelů – úředníků.

 

Zcela nedávno Vás oslovila Vaše možná volička s osobními dotazy. Co jste odpověděl na otázku týkající se institutu manželství homosexuálních a lesbických párů?

Dokážu pochopit každodenní a běžné situace, které se pro homosexuální a lesbické páry mohou stát neřešitelnými a značně komplikujícími. Ano, myslím si, že základ rodiny je vztah muže a ženy, ale to neznamená, že nemohou, že nesmí existovat jiné vztahy. Ty jiné určitě neohrožují rodinu, manželství ani stát.

Řeknu to možná naivně a s nadsázkou – pokud mě nějaký zákon v budoucnu nezačne nutit, abych uzavřel manželství s mužem, přeji a budu přát všem lidem spokojený život v úctě a s partnerskou láskou.

 

Ale ODS se hlásí ke konzervativnímu pohledu na svět?

Pokud vím, ODS bývá charakterizována jako konzervativní politická strana, která se hrdě hlásí k individualitě, občanské demokracii a svobodě bez co možná nejmenšího zasahování státu, k osobní odpovědnosti za sebe samého a k nezasahování do práv občana – člověka. Základ uvedených hodnot je mi samozřejmě blízký. Občanská demokratická strana by se měla umět vyrovnat s novinkami života a doby. Základ je však jasný.

 

Konkrétně?

Já žiji v manželském svazku a mám dvě děti. Každý člověk má právo, a musí mít právo, nastavit si svůj život a prožít si svůj život jen a jen podle svých představ s nutností osobní odpovědnosti za sebe samého a za své blízké. Pochopitelně v mezích právního státu.
Stát má, jak jsem již uvedl, zasahovat co nejméně, ba co více, má být oporou a službou – ve všech oblastech – svému občanovi.

Pokud existuje u jakékoliv skupiny obyvatel pocit, že jejich práva nejsou rovnocenná s jinými skupinami, je potřebné najít, pokud je to možné, nějaký zobecňující standard. Uspokojení potřeb jedné skupiny však nesmí znamenat omezení jiných.

 

Váš názor na adopci dětí stejno pohlavním párem?

Nejsem si jistý, zda jsem tou správnou osobou, která by byla zevrubně obeznámena s tématem, které je sice společensky a mediálně zajímavé, zároveň však vážné, osobní a citlivé.
Dítě vychovávané stejno pohlavním párem není určitě hrozbou pro dítě vychovávané mužem a ženou. Názory odborníků neznám, budou asi rozporuplné, jako mezi lidmi ve společnosti. Jsem přesvědčen o tom, že pokud je dítě, děti, vychováváno s láskou a potřebnou péčí, není o čem mluvit. Statistika vypovídá o tom, že „klasické“ rodině se problémy rozhodně nevyhýbají a žádná záruka spokojeného života dítěte v ní také není. Záleží na individuální situaci a člověku, záměrně nepíšu rodiči.

Je hrůzné, kolik dětí je týráno či zneužíváno svými biologickými rodiči, kolik dětí je v kojeneckých ústavech, odebíráno do dětských domovů, žije u pěstounů nebo v dětských vesničkách, kolik v neúplných rodinách. A v tomto kontextu řešit, zda má dvě maminky nebo dva tatínky mi připadá nedůležité. Na prvním místě má být dítě!

 

Jste tedy jednoznačně pro adopci?

Nedokážu posoudit právní aspekty a vztahy, důsledky apod. Základ je ale jinde: v důstojnosti, oné odpovědnosti, spokojenosti a citu. Člověka posuzuji podle toho, jaký je, jak na mne působí atd. Barva pleti, náboženské vyznání, sexuální orientace, červené vlasy, náušnice v uchu a vegetariánství… není předmětem mého zájmu. Lidská hloupost a omezenost ano. Setkávání s takovým člověkem a jakýkoliv dialog je ztrátou času a energie. Moje práva končí tam, kde zasahují do práv druhého.
Na jasnou otázku, zda jsem, nebo nejsem pro adopci dětí stejno pohlavními páry, v této chvíli neznám jednoznačnou odpověď. K tomu mi chybí dostatek argumentů a odborných různorodých názorů pro a proti. Nemám předsudky, a pokud neexistují velmi vážné důvody ohrožující zájem dítěte, je můj postoj zřejmý ze shora vysloveného.

 

Nakonec dovolte úplně jinou, osobnější otázku. Co Vám dělá největší radost?

Vynechám pochopitelně moji rodinu a zaměřím se výlučně na sebe. Mám rád hezká, pohodlná a technicky zajímavá auta.

 

Nejste zrovna skromný.

Otázka zněla, co mi dělá největší radost. Tato konkrétní radost je přímo úměrná finančním možnostem. Ale nemylte se, dokážu zajásat i nad úplnými maličkostmi, jako jsou třeba vánoční a velikonoční pohlednice, které vznikají v kruhu přátel, nebo dobrý zákusek s ovocem a želatinou. No, nepohrdnu ani koláčem a vepřovým řízkem.

Otázky pokládala a rozhovor vedla Ing. Nela Adamová,

odpovídal Matouš Pořický