Pohlednice


Vánoční pohlednice 2016

Vánoční pohlednice 2016
Vánoční pohlednice 2016
 

Vánoční pohlednice 2014

Základ pro vánoční pohlednici 2014 občanského sdružení v Ústí nad Orlicí Rozhoupej město byl položen v sobotu 29. listopadu 2014 v pardubických Automatických mlýnech. Událost byla součástí UTESLA FESTIVALU 2014, který organizovaly Uskupení Tesla o. s. a Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice.

Na vzniku pohlednice se podílel tým spolupracovníků. Zázemí a atmosféru vytvořili studenti Univerzity Pardubice. Materiál a dopravu zajistil Matouš Pořický a Dalibor Adam, kostýmy Agentura -nb-, scénář Adolf Lachman, podklady pro tvorbu pohlednic profesionální fotograf Petr Moško GM s. r. o. Foto Pardubice (Hronovická 437, www.gmfoto.cz).

Andělé: Dalibor Adam, Nela Adamová a Matouš Pořický.

Atraktor je dílem skupiny Adolfa Lachmana. Jmenovaný výtvarník je rovněž autorem počítačového zpracování.

Tisk pohlednice byl zadán Oftisu spol. s r. o. Ústí nad Orlicí, žel, tiskárna ke škodě kvality zvolila nevhodný papír a povrchovou úpravu. Laminace se začala odlupovat a nevhodně zvolený papír způsobil přílišné kroucení.

 

Velikonoční pohlednice 2014

Velikonoční pozdrav z Ústí nad Orlicí navazuje na úspěšnou vánoční pohlednici, která se snažila navrátit poetiku Vánoc do období přelomu 19. a 20. století.

Velikonoční přání zhmotnilo vánoční přání. Hledající andělíček o Vánocích naštěstí nezabloudil, ale co současný pocestný? Proto se rozcestník stal realitou, kterou může ocenit nejen bloudící turista či cyklista. A bylo by ke škodě, kdyby si nevybral svůj směr a nenavštívil některou z částí města Ústí nad Orlicí.

Velikonoce, největší svátek liturgického roku, přináší také další naději v podobě nebývalého zázraku Veliké noci, který nemůže nebýt oslavován. Vždyť i on otevírá a nabízí cestu.

Připomínku trojjedinosti symbolizují tři květy velikonoční lilie.

Jaro přináší nový život a začátek nastupujícího přírodního cyklu. Probouzející se příroda se stává barevnější, voňavější a veselejší. Radost má samozřejmě i náš nepostradatelný velikonoční zajíček, kterému se konečně podařilo najít a získat velikonoční kraslice.

Vajíčko je křesťanskou nadějí, „je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život“ (sv. Hildegarda z Bingenu).

Vajíčka jsou nedílnou součástí velikonočních oslav a jsou od nejstarších dob důležitým velikonočním obřadním pokrmem. Byly také předkřesťanským antickým symbolem. Z vajíčka se dere na svět mládě – symbolika života, plodnosti, zdraví a štěstí.

Podle Svatého Augustina je vajíčko nadějí: „Naděje ještě není skutečností, jako vajíčko ještě není kuřetem. Naděje nás nabádá k tomu, abychom se nestarali jen o vezdejší věci, ale očekávali budoucí. Je vejce, ale kuře ještě není. Je schované pod skořápkou a je třeba na něj trpělivě čekat.“

Běžnou součástí křesťanských Velikonoc se vajíčka stala v průběhu 13. století. Zpočátku byla posvěcená vejce určena jako dar duchovním. V Čechách je zvyk velikonočních vajíček poprvé doložen ve 14. století. Osmi barevnými vajíčky byli o Velikonocích obdarováni kanovníci kostela svatého Jiří na Pražském hradě. Vajíčka dostávali od abatyše i kanovníci chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Vajíčka se o Božím hodu velikonočním rozdávala i jako almužna, obecním chudým a hlavně žebrákům, kteří stávali před kostelními vraty. Děti se z nich začaly radovat od 17. století.

Zajíček je nejmladším velikonočním atributem. I on byl předkřesťanským symbolem. Poprvé dostaly děti vajíčka od velikonočního zajíčka v protestantských německy mluvících zemích ve 2. polovině 17. století. Do dalších zemí se velikonoční zajíček, který snáší na jaře barevná vajíčka a daruje je hodným dětem, rozšířil v 19. století. Legendou tomu napomohla povídka Krištofa Šmida.

I bylo, nebylo. Dcera Burgundského vévody byla nešťastná a pronásledovaná odmítnutým ctitelem, v době, kdy její manžel narukoval do války. Se svými dětmi se musela ukrývat. Útočiště po mnohých útrapách nakonec nalezla u dobrosrdečných uhlířů, které naučila chovat slepice a k vaření používat vajíčka. O Velikonocích připravila zvláštní slavnost. Své děti i Uhlířovy rodiny odvedla do blízkého jedlového lesíka, kde byly zelené mýtinky a kde jim dala malý úkol. Podle svého uvážení měly udělat malá mechová hnízda. Potom se všichni vrátili domů. Mezitím, co děti jedly, se jedna místní dívka, po domluvě s dcerou vévody, tajně vplížila s plným košem barevných vajec do lesíka, kde je rozdělovala do připravených hnízd. Po jídle byly děti vyzvány, aby se šly na hnízdečka ještě podívat. A tam je čekalo obrovské překvapení. Moc se podivovaly a nevěřícně kroutily hlavou, jaké že to musí být překrásné slepice, co snášejí tak krásná vajíčka. Najednou jednu holčičku napadlo, že barevná vajíčka nemohou snášet slepičky, ale zajíček, který právě vyskočil z houští a utekl, když dělala jeden z důlků. Všechny děti se začaly smát.

A od těch dob snášejí velikonoční zajíčci pestrobarevná vajíčka.

Členové občanského sdružení Rozhoupej město se pokusili legendu oživit. V čele se zajíčkem Daliborem Adamem a s pomocí Agentury -nb- dali vznik velikonočnímu pozdravu.


 

Vánoční pohlednice 2013

Nápad s vánoční pohlednicí je vlastně malým pokusem a splněním pošetilého přání. Zkouška, zda ještě tradiční a „zastaralá“ pohlednice může soupeřit s moderními technickými a komunikačními vymoženostmi a zda dokáže zpomalit čas a vyvolat zamyšlení. Kdo z nás by se nechtěl navrátit do dětství a do okamžiků vysněných i napínavých vánočních zázraků?

Vánoční pohlednice tak alespoň na chvilku částečně oživuje a navrací romantický výtvarný styl dopisnic počátku 20. století. Připomíná skutečnost, že součástí města Ústí nad Orlicí jsou bývalé historické obce. A právě jim vzdává poctu. Božský posel si jen nemůže vybrat, kam se vypraví jako první. Ověřuje si správnost směrů na mapě, protože se nemůže zmýlit. Vždyť v tu správnou chvíli na něj čeká veledůležitý úkol. Včas rozdávat nejen dárky a radost, ale i klid a spokojenost. Lucernička prosvěcuje temnotu noci a napovídá o nutnosti být bdělý, je potřebné mít se na pozoru. Sova, atribut personifikované noci a spánku, andělíčkovi našeptává, že lidé jsou také hříšní, někdy zaslepení a podivínští. Všude kolem na ně číhá nejedno pokušení. Předvánoční shon a nákupní šílenství je vlastně obyčejné bláznovství. Vánoce zvěstují jedinečný zázrak. Je nám darován Ježíšek. Zajíc moc dobře ví, jak prchavý je vezdejší čas. Možná mluví i o člověku, který by měl běžet ke Kristu, aby nezahynul působením ďábla. Nebojme se však, chrání nás květ orlíčku, symbol Ducha svatého. Patří k době Narození Krista, ke klanění pastýřů a snaží se nás osvobodit od tolikrát zmíněného, leckdy údajně nepostradatelného, panovačného a přesto pomíjivého času.

Zda tu kterou chvíli promarníme, tak to záleží pouze a jen na každém z nás.

Úspěch Vánočního pozdravu z Ústí nad Orlicí byl obrovský, milý a bezesporu nečekaný.

Zásluhu na tom mají také lidé, s kterými spolupracuji. Nemohu na tomto místě nepoděkovat Adolfu Lachmanovi, bez jehož pracovního nasazení by žádná pohlednice nebyla, a Daliboru Adamovi za vánoční hvězdu, která na uvedených souřadnicích identifikovala přesné místo rozpaků našeho andělíčka. Je skvělé, že opravdu nezabloudil a o Vánocích roku 2013 si k nám našel opět cestu.

 

Vanoční pohlednice

Adolf Lachman. Vánoční pozdrav z Ústí nad Orlicí

„Když tu hvězdu uviděli, velice se zaradovali.“ Mt 2, 10

GPS 49°58’36.081″N, 16°26’19.104″E

©Adolf Lachman, Matouš Pořický

uno