Rok 1989 v dokumentech Komunistické strany Československa, okresního výboru Ústí nad Orlicí


Ve středu 27. května 2015 se v Měšťanském pivovaru v Hylvátech, části Ústí nad Orlicí, uskutečnilo přátelské setkání nad knihou Rok 1989 v dokumentech Komunistické strany Československa, okresního výboru Ústí nad Orlicí, která vznikla ve spolupráci Státního okresního archivu Ústí nad Orlicí, vnitřní organizační jednotky Státního oblastního archivu v Zámrsku, Konfederace politických vězňů České republiky, oblastní pobočky 66 Ústí nad Orlicí, Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a vydavatelství Oftis spol. s r. o. v Ústí nad Orlicí.

Autor knihy mě požádal o úvodní slovo. Několikaletá práce mě značně překvapila a považuji ji za velmi nutnou a přínosnou. Proto jsem nabídl pomoc s organizací setkání na počest Konfederace politických vězňů České republiky. Bylo pro mne ctí, že jsem mohl být jeho průvodcem.

Atmosféra byla jedinečná a jsem samozřejmě potěšený z toho, jaký měla neočekávaný ohlas.

Autor knihy ve svém úvodním slovu řekl, že původním záměrem byla brožurka, která se mu postupně poněkud vymkla kontrole. Viníkem pro něho byla a je nepochopitelná společenská atmosféra vytvářející jakousi nostalgii na dobu socialismu. Řekl: „25 let od pádu socialistického režimu si s ním, možná více než kdy jindy, nevíme rady, nechceme, nebo neumíme si připustit, jak velkým nádorem komunisté a jejich myšlení byli a jsou.
Obrovským malérem je absence pokání.
A tak nám Čechům asi přibyl další historický „mindrák“, podobně jako husitství, barok nebo temno, Mnichov, český fašismus či odsun Němců.
Utíkáme před minulostí v bláhové naději, že se to podaří.
Množství energie pro zpracování tématu mi naštěstí dodal současný prezident – nezpochybnitelný důkaz toho, jak vysokou laťku prezidentskému úřadu a novému českému státu nastavil pan prezident Václav Havel, navazující svým úřadem na noblesu Masarykovu a noblesu Edvarda Beneše. Ano, klesáme – a hra na lidovost se blíží spíš k Tondovi Zápotockému, i když nás v budoucnu mohou překvapit ještě například hovory od nafukovacího bazénku.
Nebývalým Zemanovým dárkem k 45. výročí vzpomínky na 26 živých pochodní roku 1969, z nichž 7 zemřelo, a k 25. výročí zahájení silných protikomunistických protestů lednového Palachova týdne roku 1989 bylo jmenování Vladimíra Remka velvyslancem v Rusku.
Jen pro zajímavost: Remek se narodil v roce 1948 – jako Jan Palach, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Jednou z forem normalizačního přátelství v politické oblasti byl 10 let po vojenském obsazení země československý kosmonaut. A právě Vladimír Remek ve výroční den Palachova sebeupálení 16. ledna 2014 předával vládci agresivního Ruska Putinovi své pověřovací listiny. Reprezentant a velvyslanec demokratické České republiky si nezapomněl na klopu připnout vyznamenání Hrdiny Sovětského svazu, dar téhož brežněvovského světa, který rozhodl o potupě naší země v roce 1968.
Z úst současných komunistů a politiků slýcháváme údajné zkreslování historie a jejich volání po demokratických právech. Proto jsem se pro svobodu slova a historického bádání rozhodl i já. Představuji vám archivní pramen, ne můj názor, ale výlučně dobové dokumenty.
Ve své podstatě nejsem plnohodnotným autorem, ale spíš editorem. Autory jsou především komunisté sami. Čtenář nechť si udělá svůj vlastní názor sám.
Kniha je rozdělena na několik částí.
První shrnuje Komunistickou stranu Československa, Okresní výbor v Ústí nad Orlicí a politické události celého roku 1989 na území okresu Ústí nad Orlicí.
Těžiště knihy tvoří Rok 1989 v dokumentech předsednictva a pléna OV KSČ doplněný o výběr dálnopisů ÚV KSČ. Nechybí ukázky článků z Jiskry Orlicka, tiskového orgánu OV KSČ a ONV Ústí nad Orlicí. K cenným dokladům patří fotografie ze soudního procesu „Stárek-Vojtková“. Zajímavostí jsou dopisy, letáky, prohlášení, stanoviska a výzvy.
Podstatou knihy není, kdo byl či nebyl komunista, koneckonců to každý z jeho okolí stejně věděl a ví, ale děsivá skutečnost propracovanosti celého zkostnatělého komunistického systému. Ze struktury mrazí.
Každý komunista byl svým členstvím spoluodpovědný za čtyřicetiletou devastaci svobody člověka, každý komunista i v té poslední základní organizaci dodával režimu legitimitu a rozhodoval o osudu souseda a jeho dětí.
Komunisté ještě na počátku roku 1990 byli přesvědčeni o tom, že listopadové události roku 1989 neznamenají konec socialismu, ale přestavbu socialismu, kde je novou součástí komunistické Národní fronty nově vzniklé Občanské fórum.
Musím připustit, že velmi zajímavým tématem pro budoucí badatele bude rozbor následného období po roce 1989 charakteristické základní změnou „včera komunista dnes demokrat“.
A kdo začal vládnout ekonomikou a privatizoval? – Ten, kdo měl informace a kamarády na vedoucích postech. V naprosté většině to nemohl být nikdo jiný, než komunista.
Pokud si právě teď myslíte, že jsem až příliš pravicově vyhraněný, doporučuji seznámit se například s plným zněním kádrového pořádku. Pochopíte.“

Vydavatelství Oftis spol. s r. o. v Ústí nad Orlicí k vydání knihy finančně podpořily Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, významná firma Isolit Bravo Jablonné nad Orlicí, MAPO PROJEKT Ústí nad Orlicí, Město Česká Třebová, Obec Rudoltice, Město Ústí nad Orlicí, Město Lanškroun, Město Letohrad, Město Vysoké Mýto a Město Choceň.

Účast na setkání neodmítl nikdo z autorů úvodních slov: Josef Lešinger, předseda Konfederace politických vězňů ČR, oblastní pobočky 66 Ústí nad Orlicí, poslanec Parlamentu ČR a ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Mgr. Jiří Junek, děkan Římskokatolické farnosti – děkanství Mgr. Miloš Kolovratník, okrskový vikář vikariátu Žamberk Mgr. Oldřich Kučera. Nemohl chybět představitel českého undergroundu František Stárek Čuňas. Čas si pro Radima Duška i všechny přítomné vyšetřila i velmi vytížená herecká osobnost Stanislav Zindulka. Přítomni byli výrazný výtvarník Adolf Lachman, ředitelka Městského muzea Česká Třebová Mgr. Jana Voleská, zaměstnanci Státního okresního archivu Ústí nad Orlicí, pochopitelně rovněž zástupci politických vězňů a jejich rodinní příslušníci.